Sandtray a jeho fenomény_Veronika Olbertová

21.07.2019 16:20

Ve středisku výchovné péče pracuji na pozici speciálního pedagoga v ambulantní části střediska. Hlavní klientelou ambulance jsou rodiny s dětmi s výchovnými problémy. V poradenské praxi se pohybuji poměrně dlouho, ale po návratu z mateřské dovolené před šesti lety jsem hledala možnosti jak obohatit svoji činnost o projektivní nebo neverbální techniky. Najednou mi byla slova málo, občas jich bylo zase moc a já se v nich ztrácela. Již mi nestačily pracovní listy s připravenými otázkami, které děti vyplnily. Potřebovala jsem být na dítě víc napojená, být tu pro něho. V zaměstnání jsme absolvovali dvoudenní seminář seznámení se sandtray a já od první chvíle věděla, že bych s touto technikou chtěla pracovat a hledala jak se dál učit. Do cesty mi vstoupila nabídka kurzů Veroniky a díky jejímu způsobu vedení práce na písku a ochotě předávat zkušenost, jsem písku propadla. Ve své závěrečné práci bych se ráda věnovala fenoménům, které se mi při hře na písku opakují, fascinují mne a vedou k zamyšlení.

Jedinečnost – Práce s pískem je vždy novým začátkem, objevem a jedinečnou záležitostí. Neviděla jsem dvě úplně stejná pískoviště a jsem stále překvapována co vše je schopno dítě na písku vytvořit. Občas si v hlavě tvořím představu, co asi dítě postaví a často se mýlím. Ke svým domněnkám docházím na základě předchozího rozhovoru s dítětem, s rodiči a získané anamnézy. Vnitřní svět je mnohdy nepropustný navenek skrze obrany a kontrolu, ale na písku se tyto obavy mohou rozplynout a setkání se sebou samým na sebe nenechá dlouho čekat. Kluk rváč pak může do písku pokládat květy, ten kdo se bojí, staví hradbu proti strachu a děvčátko, které vždy musí naplnit očekávání okolí, sype písek mezi prsty a vybírá si postavičky, které by od ní možná ve světě reality nikdo nečekal. V tom je jedno z kouzel písku. Je jen na dětech co postaví, jaký vytvoří příběh a linii. Oni rozhodují, mají právo veta a svobody.

Spoluprožití – Uvědomuji si, že každou práci na písku s dětmi prožívám i já sama. Jsem zvědavá, očekávám, jsem překvapena, rozveselena, zasažena hloubkou sdíleného a zaskočena nečekaným sledem událostí na písku. Spoluprožití a zažití společného času s dítětem v takové intenzitě jsem nečekala. Pískoviště je místem setkání dětí s jejich světem a já mám to štěstí, že mohu být u toho a nahlédnout do jejich světa skrze obraz v písku. Po ukončení práce, když si obraz fotím, dlouho přemýšlím nad celým procesem. Občas se mi stane, že se mne některý z obrazů velmi osobně týká a to si pak sama pro sebe dělám vnitřní inventuru a nacházím svá ztracená, zapomenutá a nevyřešená témata.

Jistota – První setkání bývají rozpačitá, ale pozoruji, že některé děti chtějí na písek opakovaně a doslova se na práci třesou. Možná je to jistota místa, času a prostředků. Písek i figurky mají své stálé místo. Dítě je vždy snadno najde, jsou mu zcela k dispozici a ono rozhoduje, řídí a má nad vším pomyslnou kontrolu. Opakovaně vnímám, že velkou potřebu být na písku a mít jistotu mají děti z rodin, kde chybí jeden z rodičů, zejména matka. Mnoho jistoty potřebují i nejisté děti, které se písku zpočátku mnohdy brání, ale když překonají strach a nejistotu v sebe samé, dokáží divy!

Pozorování – Práce na písku je skvělou příležitostí pro pozorování dítěte v jeho celistvosti. Vnímám energii dítěte do práce, jeho pohyby, emoce skrze zrychlené dýchání, červené tváře, slzy a nakonec i samotný výsledek jeho snažení. Při rozhovoru s dítětem mohu některé projevy také odpozorovat, ale na písku je k vidění daleko více. Jako když lusknete prstem a ono to tam je. Signály vysílá tělo i duše. Opakuje se mi zkušenost, že děti, se kterými jsme na písku, znám daleko více, než děti, které docházejí pouze na konzultace. Mám zkušenost, že z jednoho setkání na písku vytěžíme daleko víc, než z několika hodinových rozhovorů.

Tady a teď – Některé děti nejsou příliš nadšené z mých zadání…, raději jsou na písku tady a teď. Dost mne to zpočátku znervózňovalo, chtěla jsem splnit svá očekávání a úkol, který jsem si předsevzala. Nyní nechávám tyto děti jen tak na písku být. Ono znění jen tak být je plné práce a sdílení. Jeden chlapeček mi pravidelně odvypráví příběh a postupně se odkrývá, že to je vlastně jeho přání nebo skutečnost. Jiné děti vaří, staví hrady, zasypávají figurky, píší do písku, promlouvají skrze postavičky, hnětou z písku kuličky a dělají z nich postavy. Je to jejich čas, se kterým si mohou naložit, jak potřebují. Ač je zadání volné, zůstává pravidlo času a zacházení s figurkami a pískem. Děti, které porušují hranice, mají tendence pravidla porušovat, ale po několika setkáních na písku je přijímají a bývají to ony, kdo pravidla na začátku samy zopakují.

Intimita – Pískoviště umožňuje nahlédnout do toho nejniternějšího v nás, našeho ledovce. Někdy jsem zaskočena, co všechno lze vyjádřit postavičkou, předmětem. V těchto chvílích jsem šťastná, že u toho můžu být..

Ve své závěrečné práci jsem se snažila stručně popsat některé fenomény, se kterými se na písku setkávám. Jsem na začátku své cesty a vím, že musím řadu věcí ještě hodně trénovat a zkoušet. V našem středisku máme jednu místnost s vytvořeným prostorem pro práci s pískem. Není to ideální, ale chtěla bych nás ocenit, protože se nám podařilo vytvořit i mokré pískoviště a doplnit řady pomůcek a figurek. Organizačně není možné být s klienty pouze na písku, ale já jsem i tak spokojená. Pískoviště je doplňkem mé poradenské práce a tato kombinace mi zatím vyhovuje i

vzhledem k mým malým zkušenostem s prací na písku. Podařilo se mi písek zahrnout do skupinové práce a zkoušela jsem společnou práci sourozenců. Chystám se na práci rodič a dítě. Těším se na další setkání na písku s klienty, ale i s kolegy z jiných zařízení. Určitě ráda uvítám možnost supervizních setkání. Díky práci na písku jsem si znovu osahala práci s mapou rodiny, se kterou jsem dříve pracovala a znovu si připomněla principy přístupu Virginie Satirové. Práce na písku jsou z mé strany zatím ve fázi pokus a omyl, ale mám odvahu zkoušet. Vyvstalo mi již mnoho otázek, na které hledám odpovědi. Hledám i sama v sobě. Písek se stal dalším pomocníkem při práci s dětmi a obohatil moji praxi a osobní život.

Děkuji.

Veronika Olbertová, speciální pedagog střediska výchovné péče

Novinky

V této rubrice nejsou žádné články.

Kontakt

Mgr. Veronika Galusová Pražská Třída 649, Hradec Králové tel: 778 04 88 19 sandtray@seznam.cz